KAMEROVÉ SYSTÉMY

Kamerový systém (CCTV – Closed Circuit Television, uzavřený televizní okruh) je užití kamer ke sledování ...

Kamerový systém (CCTV – Closed Circuit Television, uzavřený televizní okruh) je užití kamer ke sledování prostor, k zobrazování záběrů z kamer na monitorech a archivaci natočených záběrů. Takovým kamerám se říká také průmyslové kamery nebo také průmyslová televize.

Skládá se z kamer, hardwarového vybavení (hard disku, monitoru) a software. Může být doplněn i o mikrofony a reproduktory, a téměř vždy o záznamové médium pro ukládání zaznamenaných dat.

1. Historie a využití v průmyslu

• 1878 – pokusy, telegrafický přenos obrazu
• 1884 – vynalezen princip řádkování pomocí Nipkowova kotouče
• 1934 – vynález první snímací elektronky Ikonoskopu
• 1936 – pravidelné TV vysílání BBC (asi 300 majitelů TV)
• 1941 – první průmyslově vyráběná kamera s superikonoskopem (50 lx, ekv. 250 000 €)
• 50. – 80. léta – pokusy s mozaikami fotodiod a zdokonalování elektronek pro snímání obrazu
• 80. léta – počátek vývoje CCD (nábojově vázaná struktura)
• 1985 – první komerční CCD kamery
• 1990 - kamerové systémy v průmyslu - kontrola kvality

První zaznamenané použití kamer je z roku 1942 z Peenemünde v Německu ve středisku pro vývoj raket V-2. V průmyslu jsou kamery užívány v prostorách nebezpečných lidskému zdraví. Jedná se zejména o chemický průmysl a provozy s radiací.

V civilním sektoru se od osmdesátých let prosazují kamery pro sledování veřejných prostor. Zprvu pro objekty, jako jsou věznice, letištní ranveje, banky, tedy místa, která byla do té doby nepřetržitě střežena zaměstnanci dotyčných zařízení.

2. Současnost

Od devadesátých let čelí veřejné prostory exponenciální invazi kamer, jejíž rozsah je přinejmenším sporný. S kamerami se setkáme na ulicích v centrech měst, obchodech, dopravních uzlech, silnicích, vstupech do objektů, restauracích atd.

Kamerové systémy jsou často zřizovány pod záminkou potírání kriminality, jejich zřizovatel tedy přistupuje ke každému (chodci, zákazníkovi, řidiči) jako ke zločinci.

Státní, natož firemní provozovatelé kamerových systémů nezveřejňují natočené záznamy ani identitu jejich obsluhy. Veřejnost tedy neví, kdo sedí za monitory, je-li například trestně bezúhonný, netrpí-li duševní poruchou, je-li zkorumpovatelný, a na sledování jakých objektů a osob se zaměřuje a jak se záznamy nakládá.

Doba držení záznamu může být omezena zákonem. Prakticky je však lhůta držení nahrávky obtížně kontrolovatelná, protože do archivu nahrávek CCTV není možný, nebo obtížně prosaditelný veřejný přístup.

Kamerový systém v průmyslu je neocenitelný pomocník, který pomáhá odhalovat vady vyráběného zboží a tím výraznou měrou se podílí na snižování reklamací. Kamerové inspekce v průmyslu jsou dnes samostatnou oblastí, která s oblastí průmyslové kamery (sledování prostoru kamerami) příliš nesouvisí. Zpracování informací z kamer je plně automatické a používá se k tomuto pokročilých algoritmu například od National Instruments.

3. Novinky

Systém identifikace lidských tváří (facial recognition system). Umožňuje najednou rozpoznat tisíce obličejů konkrétních osob bez jejich vědomí. Kombinací CCTV a této softwarové nadstavby je vyvíjen způsob pro masové sledování lidí.

Automatizované seřazování obrazů z kamer je ve vývoji, takže pak by osobě před monitorem, odpadlo sledování záběrů z jednotlivých kamer a umožnilo jediné osobě pozorovat více kamer najednou. Tyto systémy nejsou sledovány lidmi přímo, ale počítačem vyhodnocujícím provoz a upozorní obsluhu na konkrétní atypický pohyb, oděv, zavazadlo, auto či osobu. V roce 2006 byl představen systém, kdy mikrofony spolupracují s CCTV. Jestliže mikrofon zaznamená zvýšený hluk, kamera automaticky nasměruje a zaostří na dané místo a upozorní obsluhu CCTV.

4. Velká Británie

Průkopníkem masového nasazení kamer do veřejných prostranství je Spojené království, zkušební provoz kamer se rozeběhl v sedmdesátých a osmdesátých letech. S širším uplatněním se začalo v devadesátých letech. Roku 1994 vydalo ministerstvo vnitra zprávu vládě jménem “CCTV: Sledujeme Tě” kde byl dosavadní provoz shledán jako úspěšný. Tím byla odstartována vlna zřizování kamerových systémů pokrývajících městská centra, nádraží, parkoviště a nemovitosti.

Krátce po 11. září 2001 nastala ve Spojeném království nová vlna instalací kamerových systémů. V roce 2002 byl odhadován počet kamer ve Spojeném království na 4 200 000, a toto číslo se neustále zvyšuje. 4,2 milionu kamer na britských ostrovech představuje 20 % CCTV kamer světa a znamená jednu kameru na 14 obyvatel, které zaznamená v průměru 300× denně, v absolutních číslech je to 1,5× více než v Číně. V současnosti jsou kamerovým systémem snímány školní třídy, interiéry dopravních prostředků, kaváren, parky apod.

4.1. Kritika

Růst počtu kamerových systémů má samozřejmě i své odpůrce, konkrétně ve Spojeném království je to např. britská pobočka Privacy International, která vytýká, zejména to, že:

• většina (až 90 procent) kamerových systémů nainstalována nezákonně, představuje významný vnik do soukromí běžných občanů, a přitom si zatím nedokázala poradit s potíráním kriminality
• podle studií z roku 2007 míra zločinnosti buďto neklesá nebo jen velmi nepatrně, navíc záznam z většiny kamer neobstojí u soudu jako důkazní materiál, přitom 80 % trestných činů stále zůstává nevyřešených a sami policisté přiznávají, že obrázky z kamerových systémů jim neposkytují téměř žádnou výhodu v jejich práci a šance na chycení např. kapesního zloděje v místech s velkým nasazením kamer jsou prakticky stejné jako v lokacích bez kamer, takže investice do těchto systémů (představující kolem 200 000 000 liber) nesplnila svůj účel
• nakonec, kamery stejně tak nedokázaly odstranit ani hrozbu terorismu (to byl jeden z proklamovaných důvodů pro masívní instalaci po 11. září, nicméně i přesto kamery například nedokázaly zabránit teroristickému útoku ze 7. 7. 2005 v Londýně).

5. Upozornění na provoz kamerových systémů v různých jazycích

• angličtina: CCTV in operation, (video) surveillance aj.
• němčina: videoüberwacht, Videoüberwachung aj.

6. Reference